Ještě tak před třičtvrtě rokem jsem si vystačil s foobarem nebo xmms a přehrávačům s “knihovnou”, zabirajícím celou obrazovku jsem se ostentativně vysmíval. Proč? Sám nevím - možná jsem nevěděl o co přicházím. A že je toho hodně.

Kolekce a práce se soubory

Začnu hned tím nejdůležitějším a to je kolekce. Není na tom nic převratného, prostě je to v podstatě databáze všech tracků co na HDD máte a jako taková už byla snad už kdysi ve Winampu. Vyplatí se mít dobře otagováno, jinak v tom začně být trošku chaoz. Jakmile máte naindexováno, nepřestanete se divit, co všechno se dá s knihovnou provádět. AmaroK počítá oblíbenost tracků, alb; tracky si můžete hvězdičkovat atd. Faktor oblíbenosti a hvězdičky se později hodí například při generování náhodných a jiných playlistů. U každého ala je pak taky skladován datum přidání, takže se jednoduše dají dohledat novější kousky (a odpadá bordelaření s adresáři __new apod.)

Samozřejmostí je možnost “dotagování” souborů. Jde to buď ručně, s využitím databáze MusicBrainz nebo s pomocí odvozování z jmen souborů. Na pár kliků je taky možné nehcat si AmaroKem vygenrovat adresářovou strukturu dle vašich představ a přesunout tam soubory (opravdu doporučuju mít ZODPOVĚDNĚ otagováno - člověk samozřejmě o soubory nepřijde, ale nahanět je po adresáři taky není uplně košér). Z mojeho chaosu na notebooku, kde prostě nahazuju hudbu, kterou zrovna stáhnu, nebo chci poslouchat se rázem staly šuplíčky ve stylu Interpet/Album [rok].

Desku, nebo track je taky možné na pravém tlačítku rovnou vypálit (CDA, MP3, další formáty přeš transKode, nebo jiné pluginy), nebo “dát do fronty” k přesunutí do přehrávače. Ale o tom až poději.

Integrace s last.fm a dalšími službami

AmaroK v sobě má už zabudovaný audioscrobbler plugin a vůbec je naprosto geniálně integrován s last.fm. Samozřejmostí je posílání “naskroblených” tracků na server, ale nabízí i další pochoutky. Při přehrávní si z last.fm vezme “související interprety” a pokud od nich máte nějaké skladby nabízí vám je jako “suggested tracks”. Ty (vámi) oblíběnější samozřejmě trošku protěžuje. Ve spojení s dynamickým playlistem “suggested tracks” se tak AmaroK promění na celkem obstojený jukebox. Člověku stačí například pustit jeden track od Amona Tobina a pokud má rozsáhlejsší kolekci, nemusí se na pár hodin vůbec dostat k jinému labelu než Ninja Tune. Na záložce playlistů je pak mimo jiné možné hrát rádia svých sousedů nebo rádia globálních tagů.

Samozřejmostí je také integrace s wiki, kde jsou informace o interpretovi a třeba zobrazování textů tracku. Pokud nevyhovuje, je možné stáhnout jeden z mnoha lyrics pluginů..

Playlisty a další fíčurky

Mimo podcastů, rádií, a zmiňovaných “rádií” z last.fm je možné vytvářet dynamické a další playlisty. Výše zmíněný suggested tracks, hraje podobné skladby podle last.fm, dále je možné namíchat zcela náhodný výběr, playlisty dle oblíbenosti, žánrů atd atd (viz obrázek).

Skvělý je také manžer obalů, který buď stáhne obaly z Amazonu z různých zemí nebo dovoluje přidat svoje vlastní obaly. Dobré je také OSD zobrazující na informace o přehrávání při změně tracku, pause atd. Script manager je de-facto správce pluginů, kterých je na internetu požehnaně a navíc není težké je pomocí pytohnu,ruby,perlu nebo shellu spáchat osobně.

Přenosné přehrávače

Výborná je také podpora přenosných přehrávačů. Při jejich připojení je možné na ně rovnou kopírovat soubory, alba atd. Kromě generické podpory de facto jakéhokoliv přehrávače, je integrována i podpora proklatých MTP (kolik já už kvuli tomu flešoval přehrávačů) a Nomada od Creative nemůžou chybět iPody. Podporováno je snad milion modelů a musím říct, že skěle. Když pominu fakt, že iTunes pro Linux vůbec neexistuje, ani bych ho nepotřeboval. Všechno funguje i u zakryptovaného 8GB Nano 3G na jedničku. Přenos, obaly, playlisty a dokonce to synchronizace přehraných tracků s databází AmaroKu. Člověk pak může skroblovat i z iPodu. Užitečný je i “on the fly” transkód tracků, které přehravč nezvládne přehrát….

Závěr

Nastínil jsem ty (imho) nejbombastičtější věci. Další se samozřejmě dají přidají pomocí pluginů a postupným objevováním. AmaroK je v repozitářích všech známejších dister, pro ostatní je nutný si ho zkompilovat ze zdroje. Proslýchá se, že verze 2 snad bude dostupná i pro Windows. Pro nedočkavé doporučuju na vyzkoušení nějaké liveCD linuxu (např. Kubuntu).

Popularity: 18% [?]

Objekt: Hudební nosič s názvem - Russian Circles - Enter.

Subjekt: dvě šestičlenné skupiny humanoidů ve věku 17 - 65 let.

Cíl: Analýza chování subjektů při poslechu objektu při různých hlasitostech a náladách a vzájemná interakce obou skupin.

Postup: Referenční vzorek subjektů byl rozdělen do dvou skupin, které mají simulovat reálné podmínky poslechu. První skupina (dále jako „posluchači“) byla podrobena poslechu objektu a druhá (dále jako „sousedé“) měla pouze reagovat v oddělených místnostech. Obě skupiny byly odděleny typickým 45mm zdivem. Posluchači byly vybaveni standardním přehrávacím zařízením se středně výkonným zesilovačem a stereo soupravou reproduktorů. Sousedi naopak byly vybaveni veškerým běžným vybavením domácnosti (s mírně nadstandardním arsenálem smetáků a košťat). Rozdělení do skupin bylo provedeno losem, ale i přesto se obě skupiny typicky rozdělili na typickou formaci „ty mladý, co to hulí na plný koule“ (posluchači) a „ty posraný sousedy, co furt mlátí do zdi, protože je to moc nahlas“ (sousedi). Tato náhoda však určitě napomůže interpretaci této studie do běžného prostředí a vylučuje tak nesmyslnost tohoto pokusu.

Aby byla vyloučena účast zarytých audiofilů (a tím zamezeno zkreslení, ba dokonce záměrné deformaci výsledku) byl původní výběrový soubor podroben jednoduchému testu. Jedinci byl v igelitovém přebalu ukázán referenční vzorek pozorovaného objektu. Pokud jedinec začal okamžitě slinit byl vyřazen a nahrazen jedincem jiným.

Průběh: Nejméně polovina posluchačů je přitahováno tklivou, pulsující hudbou s naléhavým motivem. S přibývajícími vrstvami zvuku je u některých jedinců pozorována jemná zasněnost spojená s lehkým pokyvováním hlavy. Zhruba po devadesáti sekundách drtivá většina subjektů reaguje na zahuštění hudby basovou linkou, která je dle slov subjektů považována za „vostrej nášlap“. Je zřetelné, jak jedinci reagují na mohutnější pasáže protkané lehkými chytlavými intermezzi a někteří z nich se již začínají pídit po původu objektu. Někteří přirovnávají první skladbu k poklidnému letu letadlem s nenadálými turbulencemi. Druhá skupina reaguje vcelku jednoznačně odmítnutím hudby a radikálnější jedinci nelení a zkoušejí usměrnit poslouchače nesmělým bušením do zdi.

Další skladba se do chování promítá celkem identicky, až na některé extrémnější případy. Jeden posluchač odmítl další účast na experimentu a další propadl depresím z toho, že ho nikdy nic tak hezkého nenapadlo. Druhá skupina je v zásadě proti jakýmkoliv dalším „hlukům“. Ke konci (a nepochybné gradaci) skladby (označována jako „tudum táááá tudum táááá – týýýý dada) je skupina posluchačů nepochybně stržena nečekanou aranží a začíná pobíhat po pokoji. Po chvíli je jen ráda, že skladba vyústila do poklidného chillout závěru. Rychlý nástup třetí skladby již ale úplně a definitivně rozpoutal vlnu hysterie a menšího záchvatu nepříčetnosti. Lehce „metalová“ pasáž je většinou odmítnuta, ale vzhledem k jinak oslňující produkci je tiše tolerována. Naopak v táboře sousedů byl zaznamenán jeden pokus simulace hry na elektrickou kytaru za pomoci smetáku. Tento pokus byl ale hned v zárodku podchycen zbytkem skupiny a jedinec veřejně označen za přeběhlíka. Během dalšího poslechu již k žádným podstatným jevům nedošlo. Po poslechu celého nosiče byl náš vědecký tým bombardován dotazy ohledně interpreta, distribuce a dokonce byl zaznamenán pokus o uplacení za účelem získání nosiče. Druhá skupina v podstatě dospěla k jednotnému názoru, že produkce byla i přes zdivo značně hlasitá, ale náladovost a povaha hudby jako takové byla vesměs označována jako překvapující a někdy i „neslýchanou“.

Závěr: (pohledem a slovy jednoho z posluchačů) Hmmm. Tězko říct něco jiného než to, že tahle deska Tě uplně pohltí. Nenechá Tě bejt, dokud si jí neposlechneš celou alespoň jednou. Dost možná se Ti bude zdát, že žest treků, který hladí i tahaj, koušou i lížou je skoro i málo. Stručně: ať už vyzdvihnu skvělé střídání náladových, melancholických pasáží s neotřelými riffy a katarzemi zvuku nebo jen procedím mezi zuby, že to má pekelně hustou atmosféru – budu mluvit v podstatě o tom samém.

Popularity: 13% [?]