Samozřejmě nic nového pod sluncem. Éra, kdy každý musel mít ikonku u externího odkazu taky vyšuměla, nicméně občas je to stále třeba. Komentář naopak zřejmě netřeba.

Popularity: 25% [?]

Náhodnou řádku ze souboru vykutíme pomocí:

catem vypisem celý soubor s hláškami (co řádka to moudro), sortem promícháme a tailem vyplivnem jednu z hlášek. Celý opus hodíme do ~/.bashrc.

Popularity: 27% [?]

V minulém díle jsme se naučili pozvolna vytvářet vlastní kontextová menu a lehce jsme rozšířili Operu o možnost převádět měny na koruny. Dneska budeme manipulovat s obrázky.

Obrázky

Osobně dost často obrázky z webu buďto stahuju k archivaci, nebo je ukladám do “bordel složky”, kde s nimi různě manipuluji a nebo je potřebuju narychlo zmenšit a uložit. Všechny tyto činnosti se dají dost zpříjemnit.

Nejdříve vytvoříme příkaz, který nám otevře obrázek v (alespoň mnou) oblíbeném IrfanView. Základ je logicky pro obě platformy stejný, odlišnosti jsou pak pouze ve způsobu volání Irfanu. Jen pro pořádek - příkaz Copy image zkopíruje obrázek do schránky a Execute program spustí příkaz i s vlastními parametry (poslední úvozovky).

Windows:

Item, Open in IrfanView = Copy image & Execute program, "C:\Program Files\IrfanView\i_view32.exe", "/clippaste"

Linux:
Tady je situace, trošku komplikovanější, protože je třeba Irfan zpouštět přes wine, ale pomocí tohoto šikovného skriptíku, to nebude o moc složitější než v předchozím případě:

Item, Open in IrfanView = Copy image & Execute program, "/home/starenka/.scripts/irfanview.sh", "/clippaste"

Jak už jste jistě odhadli, parametr /clippaste říká IrfanView, že má vytvořit nový obrázek z obsahu schránky.

Ukládání obrázků

K uložení obrázku rovnou do přednastavených složek mě vedla lenost vždy dohledávat v ukládacím dialogu cestu, kam zrovna daný obrázek chci uložit. Vyřešit se to dá celkem jednoduše. Protože takových složek používám vícero a kontextové menu není uplně nafukovací, vytvořil jsem si takové nenásilné “podmenu”. Pro ilustraci raději vložím kód celého kontextového menu…

[Image Popup Menu]

Item, Open in IrfanView = Copy image & Execute program, "/home/starenka/.scripts/irfanview.sh", "/clippaste"
;zde je nadefinovano submenu
Submenu, "save to...", saveto
Item, 50419			= Copy image address
--------------------1
Item, 67651		= Open image
Item, 70486		= Load image
--------------------2
Item, 50262			= Save image
Item, 70466			= Copy image
Platform Windows-Mac-QNX, Item, 70467 = Use image as desktop background
--------------------3
Item, 56064			= Show image properties
;--------------------3
;Submenu, 22235, Document Popup Menu
;samotne polozky submenu
[saveto]
Item, Save to /pix = Copy image address & Execute program, "konsole","--noframe --notoolbar --nomenubar --vt_sz 90x10 -e wget %c --directory-prefix=/pix"
Item, Save to /junk = Copy image address & Execute program, "konsole","--noframe --notoolbar --nomenubar --vt_sz 90x10 -e wget %c --directory-prefix=/junk"

A jak tedy obrázky stáhnout? Funkce Copy image address zkopíruje adresu obrázku, kterou posléze pošleme wgetu (%c), který nám ho stáhne do zadané složky. Abychom viděli průběh stahování (tedy aby wget nebyl jen spuštěn na pozadí), používám jemný trik se spuštěním konzole.

Windows: Wget se dá pořídit i pro Windows a to zde. Volání se pak obejde bez nastavení konzole tedy asi nějak takto:

Item, Save to /junk = Copy image address & Execute program, "C:\Program Files\GnuWin32\bin\wget.exe","%c --directory-prefix=c:\junk"

Fantazii se meze nekladou, takže si můžete volání “poštělovat” pro Váš oblíbený stahovací program. Pokud všechno dopadlo dobře, menu by pak mohlo vypadat nějak takhle:

PS. Pokud touží po kousku INI souboru, který jsme dneska udělali, nechť se obslouží.

Popularity: 44% [?]

IrfanView je jeden z mála programů, bez kterých se prostě cítím jako bezruký. Logickým krokem pak byla snaha “rozběhat” Irfan i pod linuxem a ascociovat ho s obrázky. Problém spouštění Irfanu přímo s obrázkem spočívá v tom, že zatímco Windows jako path separator používají “\”, linux naopak “/”. Pokuď tedy chceme otevřít soubor v Irfanu je třeba změnit všechny lomítka v cestě k souboru na zpětná a před celou cestu přihodit písmenko disku, který wine používá na namapování “/”. Používám tento jednoduchý bash skript, který tento problém řeší:

Jak je vidět je třeba nastavit cestu k binárce Irfanu a písmenko disku, na které wine mapuje root (typicky Z:\\). Skript pak projde všechny parametry sobě předané a zamění lomítka. Počítá i s možností, že je Irfan volán s parametrem clippaste, který vytvoří nový obrázek s obsahem schránky.

Pokud tedy už máme takovýto skript uložen v home adresáři nebo na nějakém jiném místě a uděláme ho spustitelným chmod +x ~/.scripts/irfanview.sh, zbývá nám už jen asociovat obrázky s tímto skriptem. Nejjednodušší je asi pravý klik na soubor s příslušnou příponou a v kontextovém menu vybrat  “Otevřít s / Open with“, kde stačí dohodit cestu k našemu skriptu a odškrtnout permanentní asociaci.

Popularity: 33% [?]

Tak mám na poště knížku a desku. Už to bude třetí den a jako v bavlnce. Teda ono to tam je a není. Hned podám vysvětlení. Ve středu jsem dostal dvě oznámení do schránky, že mám něco na poště. Na papírkách je zaškrtnuto něco ve stylu “nepokusili jsme se doručit z důvodu ______________”. Zásilku je možné vyzvednout dnes od 17-18 a další dny od 8 do 18hodin. Kdo by to neznal.

Nic netušíc jdu tedy v pět hodin na poštu. Šóra jak na Goťáka, ale já si počkám. Smečka důchodců má určitě víc na spěch než já. V Bille maj jen do osmi. Krůček za krůčkem a už jsem u okýnka. Ale to je náhodička, zrovna moje dva balíčky tady úplně náhodou nemaj’. Když se zeptám, proč mi teda házej lejstýrka do schránky, když to ještě na poště není, dostanu jen nucenou omluvu a vysloužím si ošklivý pohled za mnou stojící babičky. Však žádný problém, už se mi to párkrát stalo, mám trénink.

Den druhý. Hádájící se postarší paní, které nikdo nechce vydat balík, protože občanku ztratila, řidičák neberou jako doklad a pas má jen ofocený je mi opravdu líto. Když odchází a slyším jen “… do prdele” úplně ji chápu. Někdo troufalejší dojde k okýnku a ptá se, jestli by nebylo možný otevřít ještě jedno. Nebylo. Respektive otevřít se prý může, jen tam nikdo nebude sedět. Když to shrnu - stejný hovno jinej záchod. Jako bonus dostanu radu, že na tom lístečku je telefonní číslo. Tam, že mi nakrásno povědí, jestli už. No to jsou ale vymoženosti.

Den třetí. Zpytuju pamět a luštím lejstýrka. Takže první telefonní číslo - “Volané číslo je dočasně odpojeno”. Super. Nevadí zkusím druhé. Aha. Tak ne. Paní listonoška zřejmě v přemíře snahy doručit co nejvíc takovýchto papírků rukou rozechvělou neštastně razítko rozmazala. Dobrá. Nejsem přecí balík, ne? Takže stránky české pošty. Uuuuuf. Ok. Mám informace o poště. Kladenská ulice - nic, Vokovice - 3 zázamy, ale ani jeden není moje pošta. Mysli, Honzíku, mysli. Ahaaa, na mně si nepřijdou. Dám hledat svojí ulici a zjistím jaké má PSČ a potom podle ni najdu poštu. Myšlenka nemá chybu. Web bohužel ano. Takže zase nic. Hmmmm. Co takle mapy na Seznamu? Tam by mohlo bejt u pošty telefonní číslo. Hurá - je. Tůůůůůt. Nikdo to nebere. Co naplat asi musím zase na poštu. Ještě, že to mám jen dva bloky

Popularity: 23% [?]